System Integration in Web 2.0 Environment
Pavel Drášil · 2011
Během poslednich deseti let se Servisně Orientovane Architektury (SOA) staly dominantnim architektonickým stylem pro vývoj a integraci podnikových aplikaci. Ve stejnem obdobi se Web 2.0 prosadil jako dominantni paradigma ve webovem prostředi. Přestože maji tyto dva směry výrazně odlisne ideove, technologicke i obchodni zaklady, je mezi nimi možne nalezt take celou řadu podobnosti. Zejmena v jejich pohledu na služby jako na zakladni stavebni kameny a na kompozici služeb jako na způsob vytvařeni komplexnich aplikaci. Tato prace vychazi z výse uvedeneho pozorovani. Jejim cilem je prozkoumat možnosti a potencial skloubeni těchto dvou přistupů a přispět tak k problematice navrhu systemů, založených na službach. Konkretně se zabýva možnostmi a potencialnimi přinosy využiti technologii typických pro SOA, jako jsou SOAP, ESB a BPEL, pro integraci Web 2.0 služeb. Takový přistup by umožnil jednoduse zapojit Web 2.0 služby do existujicich podnikových systemů a zatraktivnil by je tak pro podniky a instituce, kde by mohly být využivany jako specifický typ outsourcingu. Těžistěm prace jsou předevsim technologicke otazky, vyplývajici z kombinace dvou odlisných přistupů a typů technologii. Opomenuty ale nejsou ani pravni a jine mimofunkcni aspekty uvedeneho přistupu. „Web 2.0 Platforma“, představena v teto praci, je obecně použitelný integracni ramec se specifickou podporou pro integraci Web 2.0 služeb, vytvořený s použitim technologii typických pro SOA. Podporuje použiti podnikových technologii pro integraci Web 2.0 služeb, nebo – z opacneho pohledu – využiti Web 2.0 služeb v podnikových systemech. Navržený ramec umožňuje vytvařet robustni a výkonne aplikace založene na průmyslových standardech, využivajici funkcionalitu poskytovanou Web 2.0 službami i jinými systemy. Navrh ramce vychazi z důkladneho porozuměni principům SOA i Webu 2.0. V oblasti SOA jde o poměrně jednoduchý problem, protože je k dispozici dostatek informaci a technologicke zaklady soucasných systemů, využivajicich SOA, jsou poměrně unifikovane. Web 2.0 je naopak meně předurcene a potencialně tedy heterogennějsi prostředi. Pro ziskani realistickeho nahledu na nejrůznějsi aspekty prostředi Webu 2.0 byla provedena analýza zahrnujici celkem 21 reprezentativnich Web 2.0 služeb. Výsledky teto analýzy byly nasledně využity při navrhu integracniho ramce. Pro vyhodnoceni proveditelnosti a použitelnosti navrženeho konceptu v takřka realistických podminkach byla provedena připadova studie. S pomoci ramce a několika Web 2.0 služeb bylo vytvořeno integrovane výukove prostředi, podporujici několik vybraných výukových vzorů ze vzdělavaci filosofie Inclusive Universal Access.